Jak virtuální realita z počátku devadesátých let udělala z obyčejného trávníkáře ultimátní kyberzlo? Dozvíte se v kultovním technothrilleru, který je tak dobrý, že přečkal i žalobu od Stephena Kinga. Uvádíme v extra dlouhém režisérském sestřihu.
Film Trávníkář se do dějin kinematografie zapsal jednak jako průkopnické dílo s předpotopními CGI efekty, jednak jako podivínský příspěvek do rodinky devadesátkových filmů fascinovaných virtuální realitou a jednak jako dílo, které zneužívalo jméno spisovatele Stephena Kinga do té míry, že autor na jeho tvůrce úspěšně podal žalobu. Snímek byl svého času uváděný jako adaptace Kingovy stejnojmenné povídky, se kterou ovšem neměl dějově nic společného. King ale soudně přinutil tvůrce odstranit jeho jméno ze všech materiálů souvisejících z filmem – včetně samotného názvu, který původně zněl Stephen King’s The Lawnmower Man. Příběh o trávníkáři Jobovi s nízkým IQ, který se díky učícím programům virtuální reality změní nejprve v génia a následně v ultimátní kyberzlo, připomíná spíš klasickou sci-fi novelu Daniela Keyese Růže pro Algernon.
Trávníkář dodnes zůstává fascinující časovou kapslí, která nás vezme přímo do srdce hi-tech devadesátek a nabídne kouzelně naivní splácanec všemožných motivů a žánrů, které tenkrát byly v kurzu. Zejména pasáže z virtuální reality včetně scény „kybernetického sexu“ byly svého času vizuální atrakcí. Oproti filmu Arkáda, který představuje naprosté dno filmů s virtuální realitou, je ale Trávníkář slušně natočená žánrovka. Jde o druhý film talentovaného Bretta Leonarda (debutoval kvalitním béčkovým hororem Mrtvá jáma), který na vás navíc necháme působit v plné kráse – promítneme režisérskou verzi rozšířenou o celých 34 minut nových scén.
