Roboúderka

Fenomenální režisér, producent a občasný komediální herec Tsui Hark přináší ve svém ultimátním spektáklu agresivně osmdesátkovou nálož scenáristické nezřízenosti a rozjívených atrakcí. Filmař, který v hongkongské kinematografii zpopularizoval praktické speciální efekty, zde nechal zcela bezuzdně řádit svou fantazii, cinefilii i dětinské hračičkovství. Inspirován dobovými sci-fi blockbustery z Hollywoodu i japonskými seriály s mecha roboty přichází s vlastní poctou klasice Fritze Langa Metropolis. Jen namísto veledíla se sociálně-kritickým přesahem roztáčí absurdně hyperaktivní extravaganci, kde speciální efekty a lidové humory hrají první housle oproti jakékoli scenáristické koherentnosti. Výsledkem je tvar, z něhož by se roztavily závity členům Brněnského naratologického kroužku, ale který současně vyžene do extatických výšin tepovou frekvenci každého otrlého diváka a věčného dítěte.

V nitru filmu se skrývá příběh o zločineckém gangu, který terorizuje město za pomoci dvojice ničivých robotů, z nichž jeden má podobu spanilé krásky. Ta je při misi s cílem zlikvidovat odpadlíka gangu přeprogramována praštěným vědátorem z policejního sboru a začne dokonce rozvíjet vlastní osobnost. Na to tvůrci navršili haldu bizarních zvratů, ztřeštěných epizodních figurek, překotných akčních scén, pitvořivých humorů, estrádního blbnutí, ale především také množství bitek robotů. Ty jsou alfou a omegou celého projektu – respektive čirá radost z jejich realizace za pomocí analogových triků, kde se nehraje na uvěřitelnost, ale prvoplánový efekt a zábavu. Roboúderka, vybavená hektickým tempem, vychýlenými úhly kamery, překotnou nadsázkou i občasnými záblesky explicitního násilí, nejen že ani na chvíli nenudí, ale navíc představuje nejdokonalejší podobu postmoderního blockbusteru – alespoň v očích hyperaktivního otrlého diváka.