5. Festival otrlého diváka

Pátý rok z hlediska psychoanalýzy znamená, že vývoj jedince již překročil stádium orální i anální a probíhá stádium falické. Festival otrlého diváka je však v tomto ohledu lehce retardovaný. Na jedné straně mu již opravdu je pět let, a jak dokázal loni v bloku věnovanému pornografii, začal už nadšeně prozkoumávat pohlavní orgány, ale současně zůstává zamrzlý na předchozích dvou stádiích. Nadále totiž pro něho zdrojem potěšení jsou ústa, konkrétně když může s hulvátským sebevědomím plivat a kousat na všechny strany. Podobně jako malé děcko je také Festival nadšený, když světu prezentuje své výkaly, a za každý bobek očekává velkou pochvalu. Nicméně vývoj je přeci jenom nezadržitelný a tak i náš „momentálně zaostalý“ capart se s pátým rokem posunul dále. Falické stádium mu sice stále určuje sexuálně neaktivní fascinaci pohlavím a tělem na polarizační rovině „bimbásek a mušlička“, tedy „mé a cizí“, ale stejně jako reálná dítka díky internetu objevuje i otrlecké robátko, že je vícero podob cizího. A tak v roce, kdy se Evropská unie a s ní celý svět s hrůzou třesou před výmluvnými „bílými kostkami“, které jim chce Česká republika během bukkake dostaveníček v Evropském parlamentu nacákat do obličeje, se zrcadlově malý „hezký český“ festiválek vydává do konfrontace s celým cizím světem. Lačný zrak ho zavede skrze Německo, Francii a Švédsko přes moře až do USA a Mexika, odtamtud do Japonska i Koreje a cestou zpátky přes Afriku do Itálie. Inu, „mámo, táto, podívejte, co to tam ti divní lidé dělají.“ Věříme, že otrlí diváci budou vzornými rodiči festivalu, budou mu na jeho toulkách nebezpečným světem bedlivě nahlížet přes rameno a coby vyspělí a již zformovaní jedinci zodpovědně prověří, co je pro malé děti již neadekvátní.