7. Festival otrlého diváka

Co si budeme povídat, čas je neúprosný a přibývající léta jsou znát také na filmových festivalech. Po prvních váhavých krůčcích přichází euforie dětství s fascinací nad vlastní existencí a poznáváním všeho, co svět nabízí. Následuje dravý elán dospívání s floutkovským rebelantstvím, rozšafným pozérstvím a zdravým přesvědčením, že všichni ostatní jsou idioti. Filmové přehlídky ovšem stárnou rychleji než lidé a tak ačkoli Festival otrlého diváka by svým věkem měl teprve nastupovat do první třídy (kvůli zoufalé zaostalosti by šel s odkladem), ve světě festivalů už začíná náležet k pokročilým generacím. Zatím sice má daleko ke slintajícím gerontům české filmové scény, kteří se už zmůžou jen na mrmlání o svých dávných zásluhách a oplzlé okukování dětiček, ale přesto začíná nabírat jisté neduhy věku. Jako tatíci, kteří přes víkendy dohání mládí, také Otrlec jednou za rok odhodí okovy kancelářské práce i akademické kariéry, rozloučí se s partnerkou a potěrem a na šest dní se vrhne do víru divokého nočního života. Čím že bude k sobě vábit ztepilé gazelky a dovádivé koloušky tentokrát? Znejistělý věkem sází na zaručená lákadla. Trocha exotických zážitků z Dálného východu, divoké historky z cesty po Austrálii a nějaké ty novinky ze světa, aby ukázal, že je stále in. Neodpustí si pár prasárniček a občas se nechá unést vzpomínáním na zlaté časy minulých desetiletí. Ale i v bujaré společnosti mu na mysl občas přijde myšlenka na partnerku krotící doma batolící se katastrofy, a tak si neodpustí oslavnou ódu na ženy bojovnice. Ano, letos to bude především o silných ženách, které máme tak rádi.
Ale dost už řečí. Sedmý ročník Festivalu otrlého diváka je tu, tak si ho pojďme pořádně užít a ukázat všem, že tahle zatuchávající mrtvola dokáže ještě divoce křepčit.