11. Festival otrlého diváka

Otrlec se překulil přes první dekádu a na znamení věčného cyklu desítkové soustavy jsme se rozhodli letošní ročník zasvětit strastem i slastem dětství. Je pravda, že festival toto blažené období, kdy vyměšování a prdy platí za největší radost i zábavu, uctívá každým rokem. Dětství se ale do Otrlce promítá i v jiné rovině, než jen v přízemních rozkoších. Neméně nás fascinují silné emocionální odezvy a upřímné nadšení nezletilých diváků, jejichž mysl není zkalená přechytračelostí a otupělostí stáří. V dětských očích získávají céčkové akčnáky rozměr mýtických spektáklů a horor se sebetrapnějším bubákem se při zhlédnutí ve správném věku může stát drásavým zážitkem, jenž bude doznívat v nočních flashbacích s následkem promočeného ložního prádla. Navíc každý popkulturou odkojený člověk má nějaký svůj film, který ho silně zasáhl a zůstává nesmazatelně vepsaný v paměti. Není ale náhodou, že tato stopa v nitru nás všech zpravidla vznikla v dětství a otiskl ji snímek z ranku pokleslých žánrů. V dospělosti pak podobný efekt marně vyhlížíme u sezónních blockbusterů, čímž se ale jen potvrzuje, že i ta sebepromakanější podívaná nedokáže přinést takový údiv a zaujetí jaké v dětských srdcích vykřesá sledování třetiřadého žánrového trashe. Právě honbě za oním intenzivním zážitkem a rozdmýchávání jiskry dětského nadšení prostřednictvím braku je Festival otrlého diváka zasvěcen již roky. Letos k tomu využijeme snímky, které obsahují řadu elementů, jež mohou navodit silnou nostalgii po dětství, nebo případně otevřít dvířka, za nimiž se skrývají nějaká ta traumata z útlého věku. Krom toho opět nabízíme i řadu dalších příležitostí k vyblbnutí, ostatně kino v pojetí Otrlce nemá být školou tiché úcty k umění, ale spíše rykem dunícím dětským koutkem, kde se nemusíte stydět dávat najevo své bezprostřední prožitky. A pokud by vám to bylo málo, snad vás coby strýčkové v baloňácích nalákáme alespoň na sladkosti – přehlídku zakončíme opulentním rautem, ze kterého vás budou bolet zuby ještě druhý den ráno.