28. února - 5. března 2017 / Kino Aero, Praha
10. března 2017 / kino Scala, Brno
17. března 2017 / Bio Central, Hradec Králové
Láska kvete v každém trusu.
Čím pohnutější doba, tím intenzivnější si žádá alternativu. Zatímco z jedné strany nás poučují, co že to je „pasy“, a z druhé slýcháme, jak na ni mocensky chmatat, zůstává na Festivalu otrlého diváka, aby lidem připomněl základní hodnoty. Jelikož v uplynulém roce dostala pravda pěkně na frak, zkusíme letos ukázat, že láska pořád ještě může hýbat světem. S odvoláním na psychologii (a nespolehlivé internety) představuje láska primární lidskou potřebu, a proto se také stala jedním z nejrozšířenějších námětů všech uměleckých forem. Což se vztahuje i na ty podivné deformované filmy z méně kultivovaných končin kinematografie, jaké každoročně oslavuje náš festiválek. Navíc si přiznejme, že navzdory vší té velkohubě hlásané otrlosti, jsme v jádru velké citlivky. Dramaturgické zaměření na lásku nám tak umožňuje, abychom do programu zařadili filmy, které nás samotné rozněžnily. Jak uvidíte z jednotlivých titulů, může ono emocionální zjitření mít mnoho roztodivných a často až kontrastních podob – od těch vznešených, jaké opěvují kanoničtí veršotepci, přes přízemní, které v podroušení vyzdvihují oplzlí bardi, po vyloženě zvrácené, které ale nevychází o nic méně od srdíčka. Ovšem jelikož láska v ideálním případě není jen egocentrická poblázněnost, ale zakládá vzájemnost a sdílnost, nemá se zamilovaný ročník Otrlce točit pouze kolem nás organizátorů a našich úchylek či libůstek. Pro vás, naše milované diváky, proměníme kino Aero v bezpečný přístav, který otevře svou náruč a nabídne vřelé objetí. Ještě víc než kdy předtím bude tentokrát naše láskyplná akce vhodným místem k seznámení pro osamělé duše a zlomená srdce, ale také příležitostí k utužení již existujících romantických vztahů. Vězte tedy, že láska čeká v kině. Tedy ona v zásadě, podobně jako Bůh či žloutenka, může čekat vlastně kdekoli, což ale logicky kino nikterak nediskvalifikuje. Na rozdíl od jiných prostor a jiných kin, žižkovské Aero – které sice jinak dělá, jak je cudně brakuvzdorné, ale dvakrát do roka se s nadšením promiskuitně smočí v otrlém reji – bude letos začátkem března tou jedinou adresou, kde se vám zcela zaručeně zrychlí tep a opotí dlaně.
Třináctý ročník proběhl od 28. února do 5. března 2017 ve své tradiční destinaci, pražském kině Aero a obsahoval sedmnáct projekcí. V nadcházejících týdnech ještě výběr filmů zavítal v rámci ozvěn do kina Scala v Brně a bia Central v Hradci Králové. V obou případech regionální repete proběhlo za přítomnosti části organizačního týmu festivalu a při té příležitosti došlo i na reprízu jedné z hlavních atrakcí, živého dabingu filmu Exodus do Šanghaje, byť ve skromnějším obsazení oproti pražské premiéře. Kino Aero se v souladu se zastřešujícím tématem ročníku proměnilo na svatostánek lásky. Mottu „láska čeká v kině“ byla podřízna nejen výzdoba předsálí, ale také různé interaktivní prvky. Diváci tak mohli načerpat inspiraci čtením vybraných titulů červené knihovny, na baru si mohli dát afrodiziakální drink a náhlým návalům emocí byl uzpůsobený šmajchlkabinet zřízený v sále. Romanticky zjitřené dění vyvrcholilo projekcí pro zamilované, a jelikož láska prochází také žaludkem, tečku za třináctým ročníkem udělal raut s romanticko-falickými dobrotami. Estetický, i když neméně zanícený protipól zamilovaným snímkům nabídla náležitě zahoumlesená projekce exploatačního splatter-festu Špína z ulice, kde dokonce někteří diváci neváhali pustit korunu a v dramaturgickém týmu tak nahlodali plány na další kariérní směřování, takže někteří členové už plánují přesedlat na žebrotu profesionálně. Na promítání kontrarevolučního škváru Jsou mezi námi dorazila mimozemská delegace a dohlížela na to, aby diváci správě pochopili myšlenky podsouvané touto pomýlenou propagandu. Naopak revoluční duch prostoupil návštěvníky snímku Budoucí válka, během jehož promítání byla zažehnuta jiskra palcového odporu proti kyborským zotročovatelům z budoucnosti. Vedle již zmíněného vícehlasého živého dabingu nabídl festival také genderově vyvážené dvouhlasé simultánní překlady u filmů Budoucí válka a Tromeo a Julie. Tradiční jednohlasý simultánní překlad do sluchátek dostal prostor v obvykle akurátním podání u filmu s El Santem, ale také u Ultra válečníka ve variantě evokující klasické rychlodabingy pirátské VHS distribuce. Naopak porno tentokrát, v souladu s kvalitami promítané klasiky, si diváci letos vychutnali s titulky. Během celého festivalu se mohli návštěvníci svým podpisem přidat k petici za podporu Adriana Tofeie, rumunského režiséra snímku Buď moje kočka: Dopis pro Anne, aby Anne Hathaway hrála v jeho vysněném projektu. Pravidelné programové okénko Aero naslepo pro otrlé tentokrát nakouklo do bohaté historie televize a představilo divákům variaci na klasické moderované půlnoční bloky s Vampirou.
