Americký vlkodlak v Londýně

Kálející ovce, vyblitá vřesoviště a pajzly zkrášlené pentagramy, kde trčí křupani, pro něž je pohostinnost sprostým slovem: na americké batůžkáře Davida a Jacka zkrátka dolehnou krásy venkovského Yorkshiru – dokud jednoho z nich nezalehne chundelatá bestie a druhý se neprobere s touhou po syrovém mase v londýnském špitálu, v péči šťavnaté zdravotní sestřičky… Dodnes nepřekonaný příspěvek do lykantropické kinematografie natočil veterán žánrového filmu John Landis, jenž mistrovským skloubením psiny a hororu ovlivnil celou následující dekádu hororových taškařic 80. let. Mimoto byl Americký vlkodlak v Londýně vůbec prvním dílem, které kdy získalo Oscara za maskérské efekty, o něž se postaral mazák Rick Baker (Octaman, Vymítač ďábla, Videodrome či Hellboy). Právě díky němu vlkodlačí serenáda nevypadá jako maňáskové divadlo, ale metastázuje do prvotřídního tělesného děsu, který se vám zahryzne pod kůži. Proti srsti jde vyobrazení anglické dědiny coby zapadákova, kde chcípl nejen pes, a pozadu nezůstává ani městská džungle. V bájném Londýně hvězdy zastiňuje vizuální smog Trafalgar Square, močály ustupují porno kinům ozařujících Piccadilly Circus a Tower Bridge slouží za shromaždiště romadůrských houmlesáků a vyjících punkerů, zatímco se dělnická třída šourá z noční šichty do omšelých příbytků, aby byla brutálně rozcupována přespolním vlkodlakem. Neváhejte proto, a přišourejte se i vy do zapovězené čtvrti jménem Žižkov, kde na vás na velkém stříbrném plátně v útulném biografu čeká jedno z nejkultovnějších vlkodlačích děl, lahodná krvelačná noční můra.