Cyberpunková rarita, která vás vtáhne do světa, odkud není návratu. Podnikněte šílený výlet do neonového digitálního pekla, kde s každým levelem narůstá mez bezuzdné fantazie a absurdity, nad níž jako diváci zkrátka nemůžete vyhrát. Silně návyková hra, silně návykový film.
Psal se bájný rok 1993. Hranice mezi realitou a virtuální realitou se stírají. Novátorská videohra slibuje nadrženým mladistvým netušené zážitky. To ještě ale netuší, že svět hry zvané Arkáda ukrývá zlověstné tajemství. Namísto očekávané řachandy objevují v jejích útrobách děsivou AI. Hráči se ocitají uvězněni ve virtuální pasti, kde jejich duše propadají křemíkovému peklu. V jedné z hlavních rolí ambiciózního ujetého braku s nádherně ohyzdnou estetikou září mimo jiných John de Lancie, známý především jako Q ze seriálu Star Trek či jako William Miles z herní série Assassin’s Creed. A zjeví se tu i jeho roztomilost sama, mladičký Seth Green (Austin Powers, Buffy, přemožitelka upírů, Robot Chicken), a to v roli spratkovského pařmena.
V dobách, kdy byly herní VR a vymakané herní mechanismy ještě v zadrátovaných plenkách, přišel brakový prorok Albert Pyun (Meč a čaroděj, Kyborg, Nemesis) s ještě nepříliš okoukanou látkou. Společně s veteránským břídilem Charlesem Bandem (Pán jeskyně, Ghoulies, Eliminátor) a výsostně talentovaným scenáristou David Goyerem (Smrtihlav, Batman začíná, Muž z oceli) sestrojili průlomové cyberpunkové dílo z prostředí videoherního průmyslu. V nebývalém rozsahu a při nulovém rozpočtu totiž pionýrsky začlenili do vyprávění počítačovou grafiku. Zvláštní vizuální styl, z nějž by sjetý William Gibson výskal radostí, byl až natolik zvláštní, že si jej všimli pohlaváři z jakéhosi korporátu jménem Walt Disney, načež zažalovali tvůrce za plagiátorství jejich Trona. Výsledkem byl ústupek v podobě přestříhání i redesignu všech CGI scén a původní kopie byla uzamčena do nejhlubších katakomb hradu v Disneylandu. Pohádky však nakonec není konec. S Festivalem otrlého diváka máte tu jedinečnou příležitost zažít na velkém plátně onen po hříchu raritní režisérský sestřih. A to se všemi původními trikovými efekty, které by i z androida Elona Muska sejmuly jeho gumáckou masku. Už tak pixelový halucinační interface z 90. let vás díky promítání z VHS kopie hackersky vystřelí do netušeného levelu nepříčetnosti, kde kvadranty, barvy a herní algoritmy začínají pozbývat – nebo snad nabývat? – svého pravého smyslu.
