Festival otrlého diváka přináší zběsile veselý dáreček k MDŽ a současně symbolickou online náplast za letošní nucený výpadek tradičního březnového termínu přehlídky. Jeden z nejbláznivějších příspěvků kategorii blaxploitation v původním znění s titulky od Samanthy Bifidus.
Dost bylo červených karafiátů a dětinských básniček. Festival otrlého diváka všem maminkám, babičkám, prababičkám a ženám s outěžkem i bez něj nadělí k jejich Mezinárodnímu dni něco mnohem praktičtějšího, a sice pořádně virilního borce. Těžko bychom hledali výstavnější kus než je správňácký pasák a mistr zběsilých rýmů Dolemite, který každého srovná do latě svými chaotickými karate údery nebo si případně na pomoc povolá svou skvadru kung-fu šlápot a zmatených kámošů z mokré čtvrti. Figuru černého nadsamce Dolemita začátkem 70. let vytvořil varietní bavič a praotec rapu Rudy Ray Moore. S pompézně namachrovanými rýmovačkami, oplývajícími košatými vulgarismy a bodrými zkazkami o jeho postelových dovednostech, slavil ohromný úspěch v klubech i na vinylech, takže logickou další metou se stalo stříbrné plátno. Na tehdy už skomírající pole blaxploitation bijáků vtrhnul Moore s rozjívenou karikaturou všech schémat spojených s černošskými filmovými hrdiny. Po prvním náležitě laciném a intuitivně spíchnutém bijáku se shakespearovským názvem Dolemite (1975) následovalo neméně lo-fi Lidské tornádo, kde Moorova tvůrčí anarchie došla vrcholu. Dle varietní logiky zdejší směšně přemrštěné akční scény a postelové sekvence prokládají výstupy bavičů, hudebníků a kejklířů. V karnevalovém reji si přízemní lidové fórky podávají ruku se sebereflexivními hrátkami se samotným filmovým médiem a do toho Moore ústy hlavního hrdiny neustále nakládá obscénní ekvilibristické frky. Ve znamení významného dne, který si projekcí připomínáme, si tohoto divokého kinematografického hřebce osedlá naše titulkovací švadlena Samantha Bifidus.
