Prokletou videokazetu už si asi sami doma nepustíte, tak vám ji dopřejeme na velkém plátně. Ikonický japonský milník mezinárodního hororu stále dokáže znepokojovat a děsit svou pečlivě budovanou atmosférou a důmyslným scénářem, který mimo jiné předznamenává fenomén creepypasta, a to ještě za analogových časů VHS.
Japonský film režiséra Hidea Nakaty Ring se záhy po uvedení v roce 1998 stal mezinárodní senzací, ustanovil subžánrový marketingový label J-horror a dal vzniknout řadě pokračování, remaků i popkulturních aluzí. Jeden z nefalšovaných milníků hororového žánru uhranul tehdy celý svět tím, že namísto otřepaného žánrového slovníku přišel s něčím novým, byť přitom tak příslovečně prostým, jako je navození seriózního pocitu strachu z nevyhnutelného. Film se opírá o precizní režii, která sugestivně buduje znepokojující atmosféru a stupňuje divácká očekávání, ale také účelně vyvažuje fantaskní a civilní roviny vyprávění. Základ ale tvoří úderná premisa, která se divákům úspěšně zakoření v hlavě.
Podle virálně se šířící městské legendy existuje videokazeta, kterou když zhlédnete, zazvoní vám telefon a přízračný hlas vám oznámí, že do sedmi dnů zemřete. Po této stopě se vydává odhodlaná reportérka pátrající po okolnostech úmrtí skupiny školaček, které ve stejnou chvíli zemřely zřejmě hrůzou, jak naznačují jejich křečovitě deformovaná těla. Když si posléze reportérka sama z telefonu vyslechne osudový deadline, začne se upínat k tomu, že kletbu přemůže, když odhalí její prvopočátek a identitu dlouhovlasé dívky figurující ve výjevech na oné kazetě.
Festival nenese hmotnou ani žádnou jinou odpovědnost za jakoukoli psychickou či fyzickou újmu na zdraví, kterou divák utrpí v následujících sedmi dnech po zhlédnutí tohoto filmu. Zakoupením vstupenky na projekci souhlasíte s výše uvedeným podmínkami. Přesto ale pro jistotu nedoporučujeme po projekci zvedat telefon.
