Dnes už klasický horor o středoškolačce nadané démonickými silami, která o sobě říká, „nezabijím lidi, zabíjím kluky – ale občas si dám říct i s holkou,“ je dravá a zároveň vrstevnatá podívaná vizuálně evokující indie rockové videoklipy. Součástí projekce bude křest nové knihy o různých podobách hororu od otrlého dramaturga Antonína Tesaře.
Horor Tělo Jennifer z roku 2009 je dnes už svého druhu klasikou. Snímek o vraždící teenagerce nadané schopnostmi pekelných démonů, která je „čisté zlo – ne jen zlo ze střední školy“, je vykládaný jako podprahově feministický, nebo dokonce queer horor. Zároveň patří k nejlepším hororům na téma dívčího dospívání a zůstává i dravou, vizuálně uhrančivou podívanou ovlivněnou estetikou indie rockových videoklipů (ostatně, spousta dobových indie rockových songů ve filmu přímo zazní). Ve své době si nicméně získal pochybnou reputaci, především na základě ne úplně šťastné propagační kampaně, která se dílo pokoušela prodat dospívajícím klukům jako šťavnatou a lechtivou podívanou s hvězdou Megan Fox v hlavní roli. Tomu odpovídá i česká distribuce – film byl u nás uvedený jen na DVD s návodným podtitulem Bacha, kouše! Teprve postupně utichaly rozladěné reakce některých diváků nespokojených s tím, že je filmu pramálo nahoty, a přibývalo pochvalnějších hodnocení, jejichž autorky a autoři byli ochotní nahlédnout celému snímku hlouběji pod kůži. Tělo Jennifer, za nímž stojí režisérka Karyn Kusama (později si získala respekt vynikajícím artovým hororem The Invitation) a scenáristka Diablo Cody (autorka nezávislého hitu Juno), bývá interpretováno jako film reflektující sexuální obtěžování na středních školách i rape culture. Uznávaná autorka queer hororů Carmen Maria Machado o filmu napsala, že skvěle zachycuje zkušenost alternativní sexuality hraničící s dívčím přátelstvím na samém konci dětství. Projekce Tělo Jennifer doprovodí křest zbrusu nové knihy věnované různým polohám hororového žánru s názvem V domě je příšera, kterou napsal jeden z otrlých dramaturgů Antonín Tesař.
