Občas vám tvrdíme, že jsme na vás v programu pochystali jeden z nejhorších filmů, jaké existují. Tentokrát fakt nekecáme. Jedinou cestu, jak důstojně čelit osmdesátkové DIY VHS šílenosti jménem Věci, nabízí naše interaktivní intervence v podobě hraní otrlého binga přímo v sále.
NA PROJEKCI SI, PROSÍME, PŘINESTE VLASTNÍ TUŽKU!
Chcete odkoukat film, který je tak příšerný, že o něm budete dlouho vyprávět svým přátelům, a ještě si u toho zahrát bingo? Festival otrlého diváka právě pro vás připravil jedinečnou projekci, ze které zaručeně neodejdete stejní, jako jste na ni vyrazili. Radikálně otřesný zetkový horor Věci spojíme s interaktivní vsuvkou: Přímo v sále si můžete zahrát tematickou obdobu oblíbené společenské hry bingo.
Zapomeňte na Eda Wooda i na Tommyho Wiseaua. Ty neodkecatelně nejmimóznější filmové počiny dřímají mnohem hlouběji v podloží filmového braku. K nejradikálnějším z nich patří masa nadšeneckých projektů vznikajících v domácích podmínkách za pár šupů a živených entuziasmem a často i totální ztrátou soudnosti jejich tvůrců. I v záplavě kovaných DIY hororů ale ční počin režiséra Andrewa Jordana Věci z roku 1989 jako dílo, které je naprosto mimořádné v tom, že se v něm tvůrcům nepodařilo zhola nic. V obtížně sledovatelném příběhu se mísí řada motivů povědomých z různých dobových hororů: V domě, kam dva podivíni přijeli na návštěvu za třetím, se objeví hejno jakýchsi masožravých hmyzích potvůrek, které jaksi souvisí s okultní audionahrávkou slovutného Aleistera Crowleyho. Následuje řada dalších scén prozrazujících, že tvůrci si příliš nedělali hlavu nejen se zápletkou, ale ani se základními filmařskými či hereckými dovednostmi. V roli televizní hlasatelky z nějakého důvodu vystupuje relativně známá pornoherečka Amber Lynn. Co si s tím vším počnete, je na vás.
