Buď se hecnem, nebo zhebnem

Po pro nás téměř neúnosně dlouhé pauze zase doslova vlítnou do otrlého programu manželé Sidarisovi s jejich opus horribilis Buď se hecnem, nebo zhebnem. V předchozích ročnících jsme uvedli jejich fenomenálně pošahané akčňáky Velké kozy na Havaji a Den Toho, co tančí s kozami, kde už názvy naznačují, co je zásadní devízou sidarisovské estetiky. A ano, kozy, pumlíče, macouny nebo jak ňadrům říkáte, hrají prim i v tomto bijáku z roku 1991. Zatímco v předchozích dvou filmech se ještě scénárista a režisér Andy Sidaris vyhecoval k nečekaným bizarnostem typu vybuchující sova nebo had nakažený rakovinou, snímek Buď se hecnem, nebo zhebnem už je čistá apoteóza tvůrcova fetišismu. K samoúčelné nahotě se přidávají motorky, letadla a motorové čluny, kvéry, granáty a výbuchy. Při sledování zcela nesourodých a nelogických sekvencí akčních a erotických scén si divák bez ohledu na gender připadá jako třináctiletý kluk uprostřed zběsile zábavného snu, který si těsně před usnutím strašně přál.

Jak jinak než pubescentní sen si vysvětlit nelogickou gamesu, která se zrodila v chorém mozku orientálního zločince Balzáma (v ležérně zpomaleném podání Pata Mority, kterého zná svět coby pana Miyagiho v sérii Karate Kid). Smrtící hra spočívá v tom, že po dvou (jak jinak) zatraceně sexy agentkách vystartuje šest zabijáckých dvojic a bude se je v časově omezeném horizontu snažit připravit o život. Agentkám (jak jinak) zcela nelogicky přispěchají na pomoc čtyři sexy agenti a dvě sexy agentky a začne čoromoro v malebných kulisách exotického Malibu.

K tomu, aby udělali v tom bezbřehém guláši přestřelek a muchlovaček aspoň jakýs takýs pořádek, se budou navzájem hecovat otrlí dabéři Samantha Bifidus, Jíra Fostrá a Josef Vokurka. Že u toho možná zhebnou, je vcelku nasnadě.