Phenomena

Pokud je Suspiria považována za přelomové dílo Daria Argenta, pak Phenomena je jeho opus magnum. Jedná se o nejkoncentrovanější směs „argentovské“ poetiky vůbec, k níž vzhlíželi a vzhlíží mnozí; Quentinem Tarantinem počínaje a Gasparem Noém konče. Phenomena je v nejlepším slova smyslu zcela nepříčetné dílo, které se filmařsky vzpírá mnohým zvyklostem, aby na plátno procedilo surové emoce, a to ve vší intenzitě, čemuž se podřizuje logika nelogického vyprávění spolu se stylem halucinačního snímku. Ten ve výsledku vypadá jako příslovečná noční můra, plná znepokojivých vidin a nečekaných zákrutů. Krvelačná, brutální, iracionální, ale neméně dojemná i třeskutě vtipná. Vědátorův šimpanz si tu podává ruku s čarovnými nálety telepatického hmyzu; pod kýčovitými lukami dlí temné mučírny; za malebnými fasádami alpských roubenek číhá kanibalská stvůra; dívčí nevinnost je poskvrňována kázeňským despotismem; andělský soprán svádí boj s metláckými riffy Motörhead…

Podivínský příběh, který nemá surovým i kuriózním naturelem daleko k původním formám evropských pohádek, nás přenáší do švýcarského podhůří, kde se v líbezné krajině skvěje hudební akademie, kam přijíždí prominentní americká studentka Jennifer (první velká role pro oscarovou Jennifer Connellyovou). Už její první náměsíčná noc, kdy je svědkem bestiální vraždy, Jennifer napoví, že tady dívenka nebude mít na růžích ustláno. Stejně jako ona, i vy pocítíte mravenčení, ať už úžasem, smíchem, nebo hrůzou – pravděpodobně ale vším naráz. Phenomena je totiž jedinečný elixír brakového hororu a artového kina, jež horko těžko snese srovnání. Giallo říznuté fantasy v plné parádě, a to rovnou ve 116minutové verzi. Odvázaný Dario Argento v té nejlepší kondici. Tečka. (.)